Série Artist Insights představuje Benjamina Mellefonta

Často se říká, že je zde mnohem více talentovaných hudebníků než je příležitostí k tomu, aby profesionálně vystupovali. Pravděpodobně jsou zde každý rok lepší a lepší absolventi než rok předtím a ti všichni se snaží vstoupit do stále konkurenceschopnějšího a přesyceného hudebního průmyslu. Pokud je tam mnoho hudebníků vyměněno - na základě jejich kvality - tak věřím, že jedna z vlastností, která odlišuje to nejlepší a těm nejlepším dává ty příležitosti, je profesionalita.

Mám pocit, že v hudbě se profesionalita ve skutečnosti týká několika různých věcí. Chci zde prozkoumat několik aspektů, které považuji za důležité. Nejde zde v žádném případě o vyčerpávající seznam, ale několik oblastí, které mi od vstupu mezi profesionály dávaly smysl. Při rychlém vyhledání slova profesionalita na Googlu zjistíme, že je definována jako „kompetence nebo dovednosti očekávané od profesionála“. Pokud toto aplikujeme přímo na hudbu, tak se to může zdát povrchním popisem: takovým, který se zaměřuje pouze na technické a hudební kvality umělce. Se současnými vysokými standardy v tomto odvětví můžeme tyto vlastnosti považovat za samozřejmost, když mluvíme o profesionalitě. Věřím však, že tento pojem pod sebou zahrnuje mnohem více, než jen toto.

Buďte připraveni -

Prvním a nejklíčovějším pilířem profesionality je, že byste měli být připraveni hrát hudbu, která je od vás žádána; na stejné úrovni jako kolegové, kteří budou hrát po vašem boku. Žijeme v době, kdy je možné okamžitě najít a poslouchat desítky nahrávek většiny děl nebo získat zdarma přístup k množství partitur. Předchozí generace hudebníků musela obětovat mnoho času a peněz, aby našli své materiály před první zkouškou. Takže nyní nemáte žádnou výmluvu, že jste se nemohli připravit. Pokud se jedná o zbrusu nové hudební dílo, kdy máte k dispozici pouze noty, které vám pomohou s přípravou, tak si můžete doslova “vygooglit“ slovo “metronom“ a na obrazovce vašeho počítače se vám zdarma objeví toto zařízení. Být dobře připraven na zkoušku znamená, že můžete trávit více času užíváním si hudby, než se stresovat tím, že se ji budete učit na cestách. Dobrá příprava se vztahuje i na materiály specifické pro váš nástroj. Předpokládejme, že den před zkouškou máte jen jeden sotva fungující plátek a změna vlhkosti jej najednou učiní zcela nepoužitelným. Vina pak spočívá na vás, že jste nebyli připraveni, ne na počasí!

Buďte dochvilní -

Dochvilnost je další očividná praktika, která stále ještě mnoha lidem uniká. Pokud máte zkoušku v 10 hodin a víte, že v tom nejhorším případě zrušených vlaků a dopravní zácpy vám může cesta trvat hodinu, tak počítejte raději hodinu a půl. Zvykněte si užívat “svůj čas“ bez stresu, což vám právě dochvilnost poskytne - dáte si kávu, víte, že budete mít čas na aklimatizaci vašeho nástroje podle daných podmínek. Samozřejmě, že se můžou stát i nepředvídané události, i když jste odjeli na zkoušku s dostatečným časovým předstihem - například rozbitý vlak nebo osobní stav nouze. Všichni rozumní manažeři nebo kolegové pochopí, že toto se může stát každému. Informujte příslušnou osobu, že přijdete později nebo se nemůžete dostavit vůbec a to s maximálním možným předstihem. Dochvilnost by se měla vztahovat i na obecnou komunikaci. Pokud vás někdo angažuje na nějakou práci, tak odpovězte co nejdříve. Mějte na paměti, že tito lidé mají zřejmě tak 100 krát více e-mailů než vy.

Respekt v místnosti -

Toto je podružná oblast profesionality. Samozřejmě, že zdvořilost a empatie by měly být naši druhou přirozeností, ale v profesionálním prostředí jim lze méně porozumět, protože nejde o vlastnosti, které by se oficiálně vylučovaly: od lidí se očekává, že si je osvojí ve “škole života“. Určitě k nim přicházejí přirozeněji než ostatní. V profesionálním hudebním prostředí jde o porozumění pocitům a citlivosti různých osobností, se kterými pracujete. Zde je jeden takový zjevný příklad:

Nesedejte si vedle někoho v orchestru a necvičte si jeho sóla během přestávky při zkoušce! I když vaše záměry nejsou vedeny myšlenkou někomu konkurovat, tak z toho se už jen tak nevyvlečete! Další příklad: Pokud hodnotíte hraní někoho jiného v orchestru, tak neventilujte své negativní pocity veřejně. Pokud se to ten daný člověk zpětně dozví, tak se bude cítit uražený a dotčený. Hraní je koneckonců vázáno na naši identitu a na vás by bylo pohlíženo jako na tyrana. Při své první orchestrální práci jsem zažil, že se jeden relativně nový člen orchestru právě takto choval. Tento člověk pak velmi rychle přišel o přátele.

Na druhou stranu, pokud máte příležitost někomu pochválit hraní, protože vás to opravdu bavilo, tak byste tak měli učinit. Hraní exponovaných partů může být stresující a když někoho pochválíte, tak ho tím pozvednete a povede to k lepší atmosféře v místnosti. Netřeba dodávat, že byste neměli někomu lichotit bezdůvodně. Pochlebování je otravné a netransparentní.

Pokud máte konstruktivní poznámku ke kolegovi, tak byste měli upřednostnit diplomacii před přístupem typu: „Já mám pravdu a vy se pletete“. Pokud někoho zaženete do kouta v tom, jak něco hraje, tak je nepravděpodobné, že bude hrát stejnou pasáž pak svobodněji a s jistotou (a to by si někteří dirigenti také mohli zapamatovat!). Pamatujte také, že pokud jste hostem nebo příležitostným návštěvníkem orchestru, tak se počet odpracovaných let a získané zkušenosti velmi počítají a je potřeba je respektovat. Pokud máte pocit, že by se vaši kolegové mohli v určité pasáži zlepšit, tak jim na to dejte prostor a čas, který byste sami v podobné situaci očekávali.

Zdvořilost

Existují také některé jemnější typy profesionality. Tady je příklad takové zdvořilosti, kterou mám na mysli: na orchestrální scéně je zakotvena krásná kultura nakupování čajů nebo kávy pro kolegy během přestávky při zkoušce - nebo drinků po koncertě. Dává smysl pro jednoho člověka - na střídačku - koupit tři nebo čtyři kávy (nebo půllitry) pro celou jeho sekci: ušetří to dlouhou frontu o přestávkách. Nikdy nezůstane bez povšimnutí, když se někomu podaří opakovaně vyvléct se ze svého “kola“, když je právě na řadě. Někdy náhodně, ale někdy z naprosté lakomosti. Pokud si skutečně nemůžete dovolit koupit tři kávy, tak je potřeba si to mezi kolegy ujasnit, že je to nad váš rozpočet: oni to pochopí! Na druhou stranu si můžete užít rozdávání svých velmi malých projevů štědrosti, díky nimž je život vašich kolegů o něco snadnější. Pravděpodobně to zní jako něco nepodstatného a nesouvisejícího s hraním, ale toto vše je součástí celku naší osobnosti a pohledu na to, jak dobře se bude ostatním s námi pracovat.

Když dokončuji toto dílo, tak si uvědomuji, že existuje tolik aspektů - zřejmých i méně zřejmých -, které dělají spolehlivého hudebníka. Vynechal jsem mnoho dalších prvků profesionality. Takže pokud bych to zobecnil, tak se nechte vést zdravým rozumem a vašimi nejlepšími hodnotami.

Benjamin Mellefont je prvním klarinetistou v Londýnském filharmonickém orchestru a dříve zastával stejnou funkci v Královeském liverpoolském filharmonickém orchestru, kde působil také jako sólista. Hrál také jako hlavní host s mnoha orchestry ve Velké Británii a v Austrálii. Když nehraje na klarinet, tak produkuje elektronickou hudbu a občas ho v londýnských kavárnách a na trzích můžeme potkat jako baristu.