Série Artist Insights představuje Eirika Gjerdevika

Role Eb tuby v souboru, plus rady a tipy pro cvičení

Zdravím kolegy hráče na tubu!

Doufám, že jste si v této nelehké době našli nějaký čas i na cvičení. V tomto příspěvku bych byl rád, kdybychom se zamysleli nad tím, jaký efekt má vaše hraní na vaši kapelu nebo soubor.

Pokud hrajete pořád jen na jednu tubu, tak si zkuste zahrát i na nějakou jinou tubu. V ideálním případě potřebujete jeden “velký“ nástroj – Cc nebo Bb – a jeden menší – F nebo Eb. Já osobně se rozehrávám a denně cvičím na velkou tubu, protože je to náročnější nástroj a víc u něj záleží na schopnostech konkrétního hráče. Vyzkoušejte použít hudební aplikaci pro cvičení TotalEnergy, která se soustřeďuje na zvuk a náběh v středním/nižším rozsahu. Moje výzva pro vás je zlepšit dvě různé “osobní dovednosti“ na tubu.

1) Velká tuba. Solidní zvuk, masivní, který je skvělým týmovým hráčem.

2) Malá tuba. Být sólista. Hrajte s krásně a s jasným vedením.

A nezapomeňte, že je to váš mozek, který dirigent potřebuje, ne vaše tuba.

Proč používat různé typy tub v žesťových a dechových kapelách?

Nejdůležitější rolí tubové sekce je vytvořit pevný zvukový základ pro kapelu. Velké Bb tuby produkují temný a bohatý zvuk, ale často je obtížné rozeznat detaily, jako je ladění a nástup na tóny. V těch správných rukou pak menší Eb tuby dělají věci jasnějšími.

V britském stylu žesťové hudby jsou skladatelé jako Ball, Sparke, Gregson a Wilby mimo jiné pozoruhodní hlavně způsobem, jakým využívají dvě různé tuby. Obvykle používají Bb tubu pro základní zvuk a Eb tubu o oktávu výše pro jasnější artikulaci v basové lince. Když stejní skladatelé píší pro dechové orchestry, tak je vyšší oktáva často vypuštěna.

Jako amatér jsem hrál na nejvyšší úrovni v žesťových kapelách, ale jako profesionální hráč jsem hrál nejčastěji v dechových orchestrech. A vždy jsem usiloval o to, aby to znělo jako “žesťová verze“ tubového partu i ve skladbách pro dechový orchestr mimo jiné jako Resurgam’, ‘The year of the Dragon’ a ‘Montage’. Proč? Protože to zní pak čistěji a silněji.

Charakter různých verzí tuby – zde je to, co si kapela myslí.

F tuba – Skvělý sólový nástroj, ale chybí mu síla ve střední a spodním rozsahu. Mírné potíže s intonací v kapele – skvělá v symfonickém orchestru.

Eb tuba – Vysoce univerzální se skvělým zvukem v celém rozsahu. Velmi flexibilní v tónu a náběhu.

Cc tuba – Skvělá tuba, pokud jste jen jeden nebo dva hráči. V těch správných rukou dokáže poskytnout masivní zvuk.

Bb tuba – Skutečná kontrabasová tuba – temná a těžká. Jedinými nevýhodami jsou nedostatečná jasnost při náběhu a vysoký registr.

Různé role velké a malé tuby

Velké tuby (Cc a Bb) by měly vydávat velmi hutný zvuk se spoustou bohaté zvučnosti. Malé tuby (F, ale hlavně Eb) by se měly více soustředit na to, aby v kapele přinesly eleganci a plynulost, než aby se snažily vydat mohutný zvuk.

Osobní postoj ke hře na různé tuby

Jako dirigente si vždy hledám různé osobnosti v tubové sekci.

1. Eb tuba (zvláště pak v žesťové kapele) musí být sólovějším nástrojem v tónu a osobnosti jako sólové eufonium.

2. Eb tuba by měla být zvukově propojena na větší tuby (Bb).

3. Pro mě jsou Bb tuby ty nejlepší pro nejnižší party.

4. Ještě jednou, Bb je linkou mezi vysokými a nízkými tubami.

Ale především jde o skupinové úsilí. Jeden za všechny a všichni za jednoho! A jak hodnotím tubovou sekci? Zvuk, zvuk, zvuk!

Soustřeďte se při cvičení na zvuk

Při hře v kapele se soustřeďte na to, jaký má váš zvuk a nástup vliv na zbytek kapely. Pokud se při hře na tubu nudíte, tak jste pravděpodobně ještě neobjevili sílu, jakou má tubová/basová linka v orchestru.

Při hraní dlouhých not se snažte mít uvolněné celé tělo. Pořádně se nadechněte a pak nechte vzduch volně proudit nástrojem. Při výdechu zkuste použít také různé samohlásky, jako například velké O nebo tenké E. Použijte ladičku a zkontrolujte své ladění, když hrajete jinak.

A udělejte si cvičení zábavným. Pouhé vydávání zvuku na tubě by mělo být to nejzábavnější, co děláte.

Eirik Gjerdevik

Eirik Gjerdevik je hudebník, sólista, dirigent a renomovaný hráč ve světě norské dechové hudby.

Erik je od roku 1996 stálým členem The Armed Forces’ Band West. Jako sólista vystupoval v Norsku, Dánsku (na Faerských ostrovech), Rumunsku, Švýcarsku, Anglii, Bulharsku a Austrálii. A zhostil se uvedení a premiéry mnoha skladeb pro tubu.