Mezinárodní den jazzu: Oslava Chicka Corei

Chick Corea je stále mistrem, i když tu už není mezi námi. Hodně mě ovlivnil. Jeho úhoz a brilance byly jedinečné a okamžitě rozpoznatelné. Myslím, že McCoy Tyner ovlivnil Chicka Coreu a tuto inspiraci můžete slyšet na albu ‘Now He Sings, Now He Sobs’. Cítíte také, že asimiloval klasické hudebníky, jako je Béla Bartók, aniž by ztratil svou osobnost. A samozřejmě měl svou genialitu, což ho ve skutečnosti odlišovalo. Lekce, kterou nás Chick Corea naučil, je schopnost asimilovat se bez ztráty osobnosti.

V Chicku Coreovi jsem našel svět hudby, který mi otevřel cesty a nasměroval mé harmonické cítění na trajektorii, kterou objevuji do dnešních dnů.

Když mi bylo 16 a poslouchal jsem ‘Return to Forever’, tak jsem strávil celé léto přepisováním a pokusy o reprodukci jeho sól... Zkušenost, která mě inspirovala k tomu, abych převzal fusion jako základní přístup k mé hudební tvorbě. Chick Corea je – a i nadále bude – jedním z nejdůležitějších činitelů pro mnoho kubánských hudebníků – klavíristů i dalších.

Chick mě seznámil s klavíry Yamaha a jsem teď velmi vděčný, že jsem součástí nádherné rodiny Yamaha. Děkuji Chickovi za veškerou magii a moudrost, kterou nám zanechal. Kéž jeho Duch vždy osvětlí naši hudbu a doprovází nás v tomto nádherném světě hudební tvorby a interpretace!

Nikdy jsem neměl tu čest hrát s Chickem Coreou, ale několikrát jsem se s ním setkal a vždy mě zasáhla jeho laskavost, zvídavost a skutečný zájem. Měl jsem to štěstí pracovat s mnoha hudebníky, kteří s ním roky spolupracovali. Cítit jeho ducha při jejich hře mě vždy inspirovalo, ale jde také o jasnou a aktuální připomínku jeho skutečně hlubokého dopadu.

Moje první setkání s jeho hudbou bylo jako teenager s nahrávkou ‘Part 2’ na albu ‘Three Quartets’. Byl jsem naprosto unešen - nejen jeho výrazným osobním zvukem, ale také muzikantstvím, jeho jasnou vizí a tím, jak skládal, čímž vytvořil prostor pro každého člena kapely.

Skladby Chicka Corei jsou na poslech klamě lehké, ale na hraní příjemně náročné. V jeho hudbě je také obrovská svoboda, ale k uctění tohoto daru je zapotřebí vaší úplné pozornosti a kreativity. A přesto, se vší touto svobodou, okamžitě poznáte, že jde o něj a jeho zvuk.

Je těžké říci, která část jeho geniality je nejdůležitější. Vyzdvihnutí pouze jedné věci nedává smysl. Všechny aspekty jeho muzikantství budou žít navždy. Bude inspirovat, učit, osvětlovat, uklidňovat a dodávat energii dalším generacím. Právě teď přemýšlím o tom, jak hrál a skládal. Více než kdy jindy zdůraznil, že hudba je skupinovým úsilím, na každé úrovni a v každém okamžiku souhry. Hraní, improvizace a komponování tak, jak to dělal on, vás může jen inspirovat k dosažení hvězd.

Chick Corea je skvělým zdrojem inspirace pro jakéhokoli improvizujícího hudebníka.

Poprvé jsem narazil na jeho muzikantství v roce 1971, když jsem ho slyšel hrát na albu ‘Miles Davis Live At Fillmore’. Hudba byla ohromující, stejně jako Chick, který hrál na elektrické piano. Byl to zvuk, který jsem nikdy předtím neslyšel a okamžitě jsem věděl, že to byla hudba budoucnosti.

Když mi v roce 1973 zasáhlo uši třetí album Return To Forever s názvem ‘Hymn Of The Seventh Galaxy’, tak jsem byl znovu naprosto ohromen jeho silou a muzikatnstvím.

Ve skutečnosti jsem v jednom okamžiku dostal nabídku připojit se k Chickově skupině. Ron Moss, který byl v té době jeho manager, mě kontaktoval a ptal se, jestli bych měl zájem. Měl jsem, ale bohužel to nedopadlo. Ale jsem stále vděčný za to, že o mě uvažovali a byl jsem osloven.

Dnes jsem o něco starší a doufám, že stále inspiruji a jen si přeju, aby byl Chick stále mezi námi. Je věčným zdrojem inspirace pro všechny improvizující hudebníky a dokud budu žít, budu si jeho odkazu vážit.

Velmi smutné privilegium psát tato slova. Chick Corea byl jedinečný, brilantní a velkorysý hudebník, který svou hudbou rozdával krásu a emoce miliónům lidí. Jeho nepotlačitelný eklektismus byl bezprecedentní silou. Byla to jen touha vědět, zkoumat a posouvat se dál. Jeho fyzický přístup ke klavíru, jeho neuvěřitelně rytmický náboj, jeho kompozice. To vše si musíme připomínat dnes, v den oslav hudby, kterou přinejlepším ctil. Oslavovat hudbu jako v jeho známé skladbě "La fiesta". Protože Chickova hudba byla vždy oslavou - cítili jsme to z každé jeho noty. Připomínal nám to ještě krátce předtím, než nás před několika měsíci nečekaně opustil.

Osobně je pro mě těžké zapomenout na to, když mě jeho hudba poprvé zasáhla. Poslech jeho ohromující kultovní nahrávky "Now he sings, now he sobs" byl pro mě zcela zásadním a zlomovým bodem. Řekl jsem mu to, když jsme se v roce 1984 poprvé potkali. Také jsem mu řekl, a on se tomu dobře zasmál, že jsem “ukradl“ několik věcí, které v této nahrávce byly. Pro mě byl Chick Corea také skvělý přítel - bude mi chybět, bude nám všem chybět.

Chicka jsem velmi obdivoval a několikrát jsem se s ním setkal. Viděl jsem ho naživo s jeho triem a vzpomínám si, jak byla jeho technika dokonalá – úplně mi to vyrazilo dech! Chick byl pokorný a milý pokaždé, když jsme se potkali.

Pro mě byl Chick Corea jedním z největších jazzových pianistů, kteří kdy chodili po této planetě.

Bylo mi 15, když jsem ho poprvé slyšel. Můj otec mi přinesl videokazetu s koncertem jeho projektu The Chick Corea Elektric Band a já jsem byl ohromen a uchvácen jeho jedinečnou hudbou a zvukem.

Od té chvíle jsem cítil, že Chick Corea bude hudebníkem, který mě bude inspirovat a provázet jeho hudbou v celé mé kariéře jazzového klavíristy. Mnoho mých skladeb je ovlivněno jeho stylem. Patří mezi ně prvky flamenco hudby, latiny a funku - hudební žánry, které často používal. To je to, co dělalo jeho hudbu tak komplexní a jedinečnou.

Myslím, že je to proto, že jsem jeho hudbu tak miloval - a byla to tak důležitá inspirace v mé kariéře - že mi osud pomohl setkat se s Maestrem osobně. V roce 2017 jsem měl tu čest vystoupit pro něj v úvodní části Jacksonville Jazz Festival. Nikdy nezapomenu na slova, která mi řekl, když slyšel mé vystoupení: „Pokračujte ve skvělé práci a šiřte svůj talent do světa.“

Děkuji Vám za Vaši hudbu, Maestro! Díky Vám je Země mnohem krásnějším místem!

Chick Corea byl nekonečným zdrojem inspirace pro jednu generaci za druhou. Jeho ‘Children´s Songs’ byly během mého dospívání dveřmi, které mě posouvali dále. Jeho mistrovské dílo ‘Spain’ považuji za jeden z prvních příkladů žánru World Music. Chick Corea nás všechny učil, abychom byli hudebníky bez hranic a hledali krásu tisící způsoby a formami.

Chick Corea bude pro mě vždy neuvěřitelnou inspirací - jeho hraní, jeho kompozice, ale hlavně jeho přístup; nikdy se nepřestal učit a zkoušet nové věci a hledat nové způsoby, jak vyjádřit svou bezkonkurenční hudební představivost.

Vždy zněl svěže, neustále objevoval své umění a stále zůstával věrný sám sobě. Toto je pro mě hlavní cíl jako jazzového hudebníka a Chick Corea byl ztělesněním tohoto snu. Kéž odpočívá v pokoji a i nadále žije ve své neuvěřitelné hudbě a moudrosti, kterou s námi laskavě sdílel.

Chick byl vždy na špici rodokmenu mých hudebních hrdinů, od té doby, co jsem se v mládí začal profilovat jako jazzový hudebník. Školní výlet na jeden z jeho koncertů s Garym Burnotem (hráli hudbu z alba ‘Native Sense’) byl nezapomenutelným zážitkem a nikdy nezapomenu, jak inspirativní bylo ho ten večer slyšet hrát.

Kdybych měl vybrat jeden prvek jeho hraní, tak myslím, že nejdůležitějším, který bych teď zmínil, by byl pocit čisté zábavy, když hrál. Jako dítě hrající si na pískovišti! Hledání myšlenky za myšlenkou a její rozvíjení k radostným a energickým závěrům...

Jaká skvělá inspirace pro všechny hudebníky, a zejména pro ty mladší. Je tak snadné se při studiu soustředit na základy a techniky tvorby hudby, ale vytvořit a vyjádřit tu spoustu radosti a světla v hudbě bylo opravdu velmi speciálním a jedinečným darem, o který bychom měli všichni usilovat.

I když je stále obtížnější vyjádřit své pocity, když pokračuji v práci a cestování i celou dobu této pandemie, snažím se potlačit slzy nad ztrátou Chicka Corei.

Poprvé jsem zaznamenal Chicka Coreu jako mladý student klavíru. Viděl jsem jeho plakáty a desky v obchodech a slyšel jsem, jak lidé mluví o jeho hudební genialitě. Miloval jsem, že se vyjadřoval nejen klavírem, ale že dokázal dostat to nejlepší také z jakéhokoli elektrického piana. Učinil hudbu snadnou a zábavnou – i když to bylo vážné – a stal se jedním z mých mladistvých idolů.

Jako klavírní technik jsem vděčný za školení, které jsem absolvoval v Yamaze a které mi umožnilo absolvovat turné s Chickem Coreou. Měl jsem tu čest připravovat pro něj klavír posledních 16 let. Jeho manažer turné Brian Alexander byl také klavírním technikem a po prvním turné mi řekl, že se Chickovi moje práce líbí. Byl jsem tak vděčný a šťastný, že jsem to slyšel, že i přes své nervy jsem se i nadále snažil pracovat pro muže, který byl pro mě a všechny ostatní tak důležitý.

Chick ale nechtěl být považován za důležitého. Prostě ho bavilo dělat hudbu s ostatními v jakémkoli stylu, který chtěl. Na klavír si nikdy nestěžoval. Naopak práci neustále chválil a věděl, jak ze svého nástroje dostat to nejlepší, aniž by s ním zacházel špatně. Klavír byl jeho nejlepší přítel. Staral se o něj a věnoval mu velký význam, který nedával sám sobě.

Vzpomínám si, když na konci jednoho koncertu přistoupili k pódiu děti s vinylovými deskami pod paží a v ruce měly fixy. Prosili o autogram ještě předtím, než ostatní hudebníci dorazili do šatny. V dané chvíli měl už Chick za sebou několik koncertů v posledních několika večerech a nocích a byla to tříhodinová show, ale naklonil se z pódia, aby se k nim dostal, zamával, podepsal jejich alba a pořídil si s nimi fotografie.

Najednou se všichni místo odchodu shlukli, aby se s ním setkali. A Chick Corea pozdravvil své fanoušky, podepsal jim alba a vyfotil se s každým, kdo chtěl. Pódium již bylo rozebráno, ale Chick zde zůstal pro své fanoušky. Fanoušci byli pro něj stejně důležití jako hudebníci, se kterými pracoval.

To byla ta pravá tvář Chicka Corei - byl to skromný muž, pracovitý, disciplinovaný a zdvořilý. To byl ten pravý Chick, i když jsme mu říkali “Chick Corea The Genius“.

Byl mistrovskou třídou pro hudebníky i nehudebníky. Děkuji Vám, Maestro! Vždy budete mým idolem.

Je zde mnoho umělců, kteří svěřují údržbu svého nástroje svým vlastním technikům. Výsledek této spolupráce se projevuje ve výkonu samotného nástroje do té míry, že jsou výsledky šité na míru umělci. Z tohoto důvodu začíná příprava nástroje v dostatečném předstihu, aby bylo zajištěno optimální nastavení ještě před samotným hraním. Příprava tím ale nekončí. Poté, co je klavír usazen na pódiu a znovu zkontrolován, je nezbytné absolvovat zvukovou zkoušku s umělcem, abyste si mohli poslechnout některé nuance zvuku, které lze vylepšit retuší - a to i krátce před začátkem představení.

Před tím, než jsem se setkal s Chickem jsem věřil, že pouze klasičtí hudebníci jsou extrémně nároční na kvalitu a přípravu svých nástrojů. Ale Chickovy požadavky šly ještě mnohem dále...

Na jaře roku 2003 byl v Miláně otevřen první evropský klub Blue Note. Prvním umělcem, který zde vystoupil, byl Chick Corea a celý týden zde hrál dvě představení za noc. Několik týdnů před samotnou show jsme od Chicka Corei obdrželi řadu požadavků týkajících se koncertního křídla, které bude používat. Zahrnovalo to historii údržby, k jakým účelům byl klavír obvykle používán, zda jsou správně nastaveny pedály a kdo byl technikem daného nástroje. Zahrnuta byla také řada doporučených postupů pro ladění klavíru a také protokoly pro aklimatizaci nástroje, aby byla zajištěna jeho účinnost během vystoupení. Toto byla vážnost a vysoká úroveň pozornosti, s nimiž tento jazzový velikán přistupoval k svému řemeslu.

Osobně jsem se setkal s Chickem Coreou na tomto pódiu před koncertním křídlem Yamaha CF. Strávil jsem týden pomáháním tomuto velkému umělci a mými povinnostmi bylo ladění jeho klavíru před odpoledními zkouškami i před každým večerním představením. V den posledního koncertu jsem našel uvnitř klavíru jeho podepsaný plakát s poděkováním a podepsané CD. Uchovávám jeho poctu s vděčností a s opravdovou úctou si pamatuji jeho mimořádnou schopnost děkovat. Protože si to přál prostřednictvím rozloučení ve svém posledním pozdravu, než opustil tento svět.

Toto napsal: „Chtěl bych poděkovat všem, kteří na mé cestě přispěli k udržení živé hudby. Doufám, že ti, kteří mají nejasnou představu o hraní, psaní, vystupování a dalších činnostech, ji najdou. Pokud ne pro sebe, tak pro nás ostatní. Nejde jen o to, že svět potřebuje více umělců; ale je to také spousta zábavy.“

„ A mým fantastickým hudebním přátelům, kteří mi odjakživa byli rodinou: Bylo mi požehnáním a ctí učit se od vás a hrát s vámi všemi. Mým posláním vždy bylo přinášet radost všude, kde jsem mohl. A činit tak se všemi umělci, které tolik obdivuji - to bylo bohatství mého života.“

S tímto jazzovým gentlemanem jsem spolupracoval několikrát, včetně vystoupení na konzervatoři v Miláně. Tam ukázal, že je stejně silný v kramflecích s hudbou Scarlattiho a Bacha, jako s jazzem. Byly to okamžiky naprosté hudební radosti.