Princ mezi zvukaři: Scottie Baldwin se podělil o svou filozofii mixování

Scottie Baldwin, známý jako dlouholetý zvukař Prince, Lady Gaga a v poslední době také singapurské superstar JJ Lin, má osvěžující filozofii ohledně mixování zvuku a role moderního zvukaře pro živé akce. Scottie, který je dlouholetým uživatelem digitálních mixážních pultů Yamaha, si při letošním koncertu JJ Lin v britské aréně udělal čas, aby nám pověděl o svém přístupu.

Stejně jako mnoho jiných zvukových profesionálů, i Scottie Baldwin začínal svou kariéru s touhou stát se hudebníkem. Objevil však, že jeho budoucnost leží spíše v technické oblasti. „Jako kytarista jsem se příliš neprosadil, ale brzy jsem zjistil, že mi jde rozebírání kytar a zjišťování, jak fungují. Spojil jsem tedy hudební nadání s technickou stránkou, což mě nasměrovalo správným směrem,“ říká.

Právě během práce jako technik pro bicí u Prince na počátku 90. let Scottie poznal a vstřebal umělcovu etiku ohledně živého zvučení. Poté, co viděl několik zvukařů a monitorových techniků, kteří nesplnili Princeova očekávání, uvědomil si, že toto je jeho poslání. Několik let pracoval s jinými umělci, ale v roce 2000 mu zavolali z Paisley Parku a od té doby byl až do konce Princeova života jeho zvukařem.

Náhodou se ocitl v ideálním okamžiku, kdy se při živém zvučení přecházelo z analogového na digitální mixování. Dobře si pamatuje výzvy, které analogové zařízení přinášelo.

„Bylo to mnohem těžší, dostali jste mix a pak jste se snažil vylepšit drobnosti, jak nejlépe jste uměli,“ říká. „A museli jste vědět, jak věci opravit za běhu. Tehdy mělo mnoho pultů operační zesilovače a my jsme museli během představení jít ven a skutečně vytáhnout kanál. Přesunuli jsme XLR, vytáhli kanál, vyměnili operační zesilovač za běhu, na vteřinu ztlumili pult a zapnuli ho.“

Mnozí by jeho přechod na digitální mixáž považovali za obrovské riziko – uprostřed turné Prince. „Polovinu turné jsem absolvoval na analogovém pultu a na druhou polovinu jsem přešel na Yamaha PM1D,“ usmívá se. „V mnoha ohledech nemůžu uvěřit, že se mi to podařilo, ale byla to opravdu jen otázka sebevědomí.

„Nejdůležitější bylo pochopit strukturu gainu a vědět, jak se věci v digitální doméně řídí jinak,“ pokračuje. „Ale jakmile jsem přešel na PM1D, všechno bylo velmi konkrétní a snadno zapamatovatelné. Pro mě Yamaha stále měla v digitální doméně vřelý analogový zvuk. Poskytla mi přesnost, kterou jsem potřeboval, a zároveň zachovala hudební kvalitu.“

Od svého přechodu k Yamaze Scottie mixoval umělce také na PM5D, CL sérii a nyní na RIVAGE PM sérii. Zajímavé je, že necítí potřebu používat serverové efekty a spoléhá se na interní zpracování. „Pokud se jedna show koná ve Venezuele, další v Londýně a další v Kanadě, chci mít možnost vzít si stejnou show kamkoli jdu,“ říká. „Nechci mít dlouhý seznam věcí, které potřebuji, aby každá show fungovala. Navíc je to tak rychlejší při každém sestavování a rozebírání.“

Pokud jde o zpracování signálu, přechod na RIVAGE PM s sebou přinesl výhody integrovaného Rupert Neve Designs SILK. „Přechod na RIVAGE PM byl vzrušující, protože jsem dostal Neve na každý kanál,“ říká. „Nebylo to tak, že určité karty měly určité funkce – všechno bylo na všem. Stačilo zkusit SILK Red na tomhle a Blue na tamtom. Vyzkoušet různé věci bylo neuvěřitelně snadné a uživatelsky přívětivé. Obzvlášť se mi líbí Red na vokály.“

To přivádí Scottieho k jeho filozofii mixování, která mu tak dobře posloužila během jeho dlouhé kariéry jako vyhledávaného mixážního technika.

„Prince trávil čas u pultu, protože hrál pro každého v sále,“ říká. „Před každým koncertem jsem si našel nejhorší místo v sále a nahlas jsem řekl: ‚Dnes večer budu pracovat pro tebe.‘ Dodnes si vždycky vyberu stejné místo. V duchu to dělám pro ně.“

Pokračuje: „Cítím se jako součást hudebního řešení. Mladším technikům říkám, že je opravdu důležité zjistit, jaký vztah má každý muzikant ke svému nástroji. Poslouchejte, co slyší, a přeneste to dopředu pro publikum.

„Je také velmi důležité rozumět materiálu. Mixuji hodně asijských umělců, kteří zpívají v mandarínštině, a nechávám si přeložit všechny písničky do angličtiny, abych mohl lépe vnímat, o čem každá písnička je. Je to o lásce? Je to o ztrátě? Je to o touze? Je to o budování emocí? To mi říká, jak to namixovat. Zpočátku jsem měl hudební a technické znalosti, ale Prince mi pomohl vybudovat vztah mezi mnou, hudbou, pultem a publikem.“

Dalším velkým vlivem na Scottieho byl renomovaný “zvukový architekt“ a studiový technik Dave Hampton, který se v poslední době proslavil především posmrtnou obnovou Princova studia Paisley Park.

„Dave byl první, kdo mě seznámil s teorií ‘ti nejlepší dělají nejvíc s nejmenším úsilím co nejdéle‘,“ říká. „Čím složitější je signálový řetězec, tím větší je v něm prostor pro vznik šumu a dalších problémů. A když se něco pokazí, je téměř nemožné to opravit. Jednou z pastí, do které mladší zvukoví technici často padají, je staré rčení, že jen proto, že něco umíte, neznamená, že to máte dělat. Často se stává, že přijdete ke snare bubnu a najdete tam čtyři různé pluginy. V určitém okamžiku se z toho stane zeď a mix nefunguje dynamicky, slyšíte jen jakoby rozmazanou směs všeho. To je okamžik, kdy je třeba začít znovu a začít věci odstraňovat.“

„Jediný důvod, proč bych se odchýlil od přirozeného zvuku, je koncepční rozdíl, který chce umělec. Pokud umělec řekne, že chce, aby sekce dechových nástrojů v této skladbě zněla agresivně, nebo aby zněla jako med stékající po zdi, mohu to vzít v potaz a provést změny podle jeho přání.“

Dalším důležitým faktorem pro Scottieho je potenciální publikum čítající miliony lidí za zdmi klubu.

„V minulosti kapely jezdily na turné, aby prodaly více desek. Dnes nahrávají desky, aby mohly jet na turné. Ale peníze vydělané v klubu jsou jen na jednu noc, na sociálních sítích je možné získat mnohem více fanoušků,“ říká. „Už nejste jen zvukařem v sále – dny, kdy zvukař mixoval jen pro sál, jsou pryč. I když jste v klubu, měli byste nahrávat na více stop.“

Scottie nahrává v rozlišení 96 kHz, 24 bitů na Steinberg Nuendo a plně využívá ovládací a transportní funkce integrované do nejnovější generace digitálních mixážních systémů Yamaha.

„Musíte myslet v širších souvislostech,“ říká. „Nahráváte pro umělce a pro budoucnost, dokonce i pro posmrtná vydání. A pokud natočí živé album, najednou se ocitnete v produkčních a nahrávacích titulcích. Žijeme v době, kdy věci na sociálních médiích musí znít jako nahrávka. Čím méně tedy producent musí mixovat v postprodukci, aby mohl věci zveřejnit na sociálních médiích, tím lépe.“

Na konci dne Scottie říká, že ví, že odvedl svou práci, když má jistotu, že udělal vše pro to, aby se všichni – zejména ten, kdo sedí na nejhorším místě v sále – bavili a slyšeli obsah tak, jak chtěli. „Nebo možná získal nového fanouška z publika nebo z někoho, koho fanoušek přivedl s sebou,“ říká.

„Je třeba vzít v úvahu i další faktory, jako například rozdíly mezi fanoušky na západě a na východě. Fanoušci v Asii například obvykle chtějí slyšet vokály o 25 až 30 % hlasitěji než je běžný mix na západě. A reagují také jinak mezi jednotlivými skladbami. Musím se ujistit, že večer působí tak, jako bych jim dával přesně to, co chtějí.“

Závěrem dodává: „Držím se jednoduchosti. Stačí mi USB flash disk a můžu cestovat kamkoli a hrát stejnou show kdekoli na světě. A nikdy si nemyslím, že jsem nenahraditelný.“

Pamatujte – ti nejlepší dělají nejvíc s nejmenším úsilím co nejdéle.