Jak míchat živou hudbu

Dozvíte se, jak používat jednotlivé funkce mixážního pultu a jak je prakticky aplikovat při běžném míchání hudby. Máme pro vás připraveno spoustu tipů, triků, rad a zkušeností, se kterými se s vámi podělíme. Když víte, co děláte, tak je míchání živé hudby mnohem zábavnější a kreativnější.

V tomto videu budeme hovořit o tom, jak vybrat správný mixážní pult pro vaši práci a s jakými nástroji a příslušenstvím byste měli vždy pracovat!

V této třetí části tréninkové série na téma Jak míchat živou hudbu (“How To Mix Live Music”) připojíme k mixážnímu pultu všechna další zvuková zařízení: mikrofony, zesilovače a aktivní reproboxy. Vše byste měli propojit ještě před tím, než zapnete napájení!

Ale před tím, než budeme něco propojovat, pojďme si udělat nějaký plán!

Předtím, než začneme pracovat s mixážním pultem, tak si povíme něco o mikrofonech: jak vybrat nejvhodnější typy a kam je umístit u nejčastějších typů nástrojů!

V minulé kapitole jsme vybrali naše mikrofony a umístili je blízko nástrojů na pódiu. Nyní si přeneseme zvuk z pódia do našeho mixážního pultu a připravíme optimální nastavení pro jednotlivé vstupy.

Tentokrát nás čeká velice důležité téma, u kterého jsem byl svědkem, že i zkušené profesionálové v něm čas od času chybují. Jde o strukturu koeficientu zesílení (“Gain Structure”). Toto je velmi důležité pochopit, pokud chcete pokaždé dosáhnout čistého a konzistentního mixu!

V kapitole 7 zjistíme, jak malé tlačítko může být velkým pomocníkem: jde o horní propust (“High Pass Filter”). Takže naše první otázka je: Co to je “High Pass Filter”? Horní propust je jedna z nejužitečnějších funkcí na mixážním pultu při živém zvučené, jelikož propouští všechny vyšší frekvence, zatímco filtruje nežádoucí nízké frekvence.

Toto video vám poskytne úvod do typů ekvalizérů dostupných v nejpopulárnějších analogových a digitálních mixech pro živé zvučení a pomůže vám pochopit, jak s jistotou pracovat s jednotlivými ovládacími prvky.

Tentokrát se zaměříme na ekvalizaci našich výstupů, kterými jsou reproboxy pro publikum a pro umělce na pódiu. Pokud toto uděláte jako první, tak bude pak snadnější nastavovat EQ na jednotlivých vstupních kanálech. Pokud si nastavíte nejprve výstupy, tak si ušetříte čas při pozdější práci se vstupy.

V této kapitole se soustředíme na bicí, jako je basový buben, malý bubínek, hi-hat, tomy a overheady. Jde totiž zřejmě o nejhlasitější nástroj kapely a jeden z nástrojů s nejvíce specifickým frekvenčním pásmem. Každý použitý mikrofon bude vyžadovat speciální zacházení a nastavení.

Takže již máme dobře znějící bicí, a tak se nyní můžeme vrhnout na baskytaru, kytary a klávesy, tedy klíčové nástroje pro většinu rockových a popových kapel.

Nyní začneme s aplikací EQ na akustické nástroje – jako kytara, housle a žestě. Některé z těchto nástrojů jsou poměrně citlivé a je třeba dbát na to, aby se předešlo zpětné vazbě. Dokonce i elektroakustické kytary, které mají duté tělo se zabudovanou elektronikou pro zachycení zvuku. I u nich se může objevit zpětná vazba, pokud jsou umístěny blízko k odposlechovým monitorům na pódiu.

Tentokrát se zaměříme na ekvalizaci vokálních mikrofonů. Lidský hlas je tak rozmanitý a různorodý u mužů a žen, že si možná myslíte, že každý styl bude potřebovat odlišné zacházení a úpravu. Ale ve skutečnosti je jen několik základních principů, které je potřeba aplikovat. A pamatujte, že při živých vystoupeních by většina zpěváků měla používat dynamický mikrofon s kardioidní směrovou charakteristikou.

Postavili jsme aparaturu, vyladili jsme PA tak, aby vyhovovalo danému prostoru a nastavili jsme EQ na všech vstupech. Nyní se v mixážním pultu přesuneme dolu k nastavení panoramy a faderů. Nastavení panoramy zůstává obvykle statické po celou dobu vystoupení. Ale fader je nejčastěji nastavovaným ovládacím prvkem na mixu, a proto je nejdůležitější.

Nastavili jsme vstupní gainy (koeficienty zesílení), horní propusti (HPF), ekvalizéry a panoramu. Nyní nastal čas zaměřit se na fadery. Jak vyvážit zvuk skupiny a poslouchat a vylaďovat ho během vystoupení.

Tentokrát se podíváme na to, jak používat pomocné aux sběrnice pro vytvoření odposlechových mixů pro kapelu na pódiu. Auxy jsou všestranné výstupní sběrnice, které naleznete na většině mixážních pultů. Mohou být buď mono nebo stereo, před faderem (pre-fader) nebo za faderem (post-fader) a všechny mají nastavitelnou úroveň pro jednotlivé vstupní kanály.

Přemýšleli jste někdy o tom, proč se používá matrix na mixážním pultu? V této kapitole se to dozvíme a budeme hovořit i o použití mono a sub sběrnic.

V této kapitole se podíváme na kompresory, kdy a jak je požít. Efekt kompresoru může být jemný, ale jde o velice důležitý a užitečný procesor v popové a rockové hudbě. Jakmile se naučíte používat kompresor správně, tak váš mix rapidně zlepší.

Tématem této kapitoly je šumová brána. Co to vlastně je? A kdy je užitečné ji použít? Stejně jako procesory, také šumovou bránu byste nenašli v mixážních pultech až do doby, kdy se staly populární digitální mixážní pulty v polovině 90. let.

Téměř jsme dokončili mix aplikací EQ, komprese a šumové brány na vstupy a dále nastavením panoramy, faderů a skupin (group), čímž jsme upravili celkově všechny nástroje a hlasy. Nyní nastavíme nějakou kompresi na výstupy.

V této kapitole přidáme do mixu nějaký reverb (dozvuk). To je zvláště užitečné u vokálů a sólových akustických nástrojů, které tím vytáhneme nad celkový mix kapely. Použití tohoto efektu však záleží hodně na akustice samotného místa nebo sálu, kde se vystoupení koná.

V této kapitole budeme experimentovat s efektem tap delay. Tento efekt lze použít několika různými způsoby. Prvním způsobem je stálé použití s poměrně krátkým časem zpoždění pro zvýšení charakteru zvuku. Druhým způsobem je zdůraznění jednotlivých tónů, frází nebo slov buď pro hlavní vokály nebo pro sólové nástroje.

Již jsme se zabývali teorií struktury koeficientu zesílení (gain), EQ, dynamiky, skupin a efektů. Nyní je pojďme převést do praxe. Máme tu živou kapelu a pustíme se do zvukové zkoušky. Připomeňme si všechno, o čem jsme doposud mluvili.

V této kapitole se budeme zabývat živým nahráváním. Toto může být užitečné jak pro zvukové techniky, tak i pro hudebníky, kteří se můžou pak zpětně slyšet a analyzovat svá vystoupení. Může to být také užitečná pomůcka při zkouškách, nebo při nahrávání na sociální sítě, či uchování nahrávky jako pěkného suvenýru.

Vracíme se s několika novými epizodami! Streamování živých hudebních vystoupení se v poslední době stalo velmi populární a nastavení tohoto vysílání je mnohem snazší než dříve.Na základě teorie a technik, které jsme se naučili během předchozích kapitol zde uvádíme několik tipů pro vytvoření dobrého mixu při živém vysílání. Zaměříme se na poslechové prostředí, tok audio signálu, přizpůsobení úrovní, načasování a řízení úrovně.

Od našich diváků jsme obdrželi řadu dobrých otázek a komentářů. Mockrát děkujeme za vaše příspěvky. Nyní je čas poskytnout nějaké odpovědi a další rady. V 1. části se zaměříme na témata související s úrovněmi signálu, včetně toho, co znamená označení “dB“ na mixážním pultu a kdy je užitečný ovladač “Digital Gain“.

Máme zde další otázky diváků týkající se většinou směrování signálu. Ujistěte se, že rozumíte účelu Mono kanálu na mixážním pultu a jak spravovat výstupy do subwooferu. Osvěžte si své znalosti o používání komprese na skupiny (group) a rozdíly mezi různými typy konektorů jack. Tato a další témata naleznete v této kapitole.