Disklavier

Historie klavíru je historií technologických změn a inovací, počínaje před více než 300 lety mechanikou escapementu Bartolomea Cristoforiho a pokračujíc pedály, úpravami mechaniky, litinovým rámem a dalších prvků vývoje. Tato dynamická historie byla výsledkem vášnivé interakce mezi hráči na klávesové nástroje, skladateli a tvůrci hudebních nástrojů.

V 70. letech minulého století byly poprvé do klavírů přidány přehrávací systémy založené na principu solenoidů. V roce 1987 posunula Yamaha tento koncept na zcela novou úroveň kvality a snadnosti použití představením reprodukujícího Disklavieru v Severní Americe.

Pojem Disklavier je nápaditá kombinace slov Disk (zde myšleno floppy disk - disketa) a Klavier, německého tvaru slova pro klávesový nástroj. V době, kdy byl Disklavier představen, se nahrávky prodávaly na 3 ½ palcových disketách.

Disklavier je v zásadě klasickým akustickým pianem se zabudovaným systémem pro záznam a přehrávání. Záznamový a přehrávací systém se v průběhu let podstatně změnily, ale jeden aspekt Disklavieru zůstává neměnný: Disklavier systém byl vždy nabízen jako průmyslově instalovaný systém — nikdy nebyl dodatečně doinstalován do existujícího akustického piana.

MX100A a MX100B

Prvním modelem řady Disklavier byl model s označením MX100A, který byl k dispozici ve studivé verzi pianina U1. Řídící jednotka byla zabudovaná v těle nástroje.

MX100A představoval na svou dobu velice sofistikovaný záznamový systém. Tento systém obsahoval kladívkové senzory a inovace, které nejsou dostupné u většiny klavírních herních systémů jiných společností. Pedálové senzory u těchto prvních modelů byly však velmi omezené a dokázaly zaznamenat pouze dva stavy: zapnuto/vypnuto (pedál stisknut zcela dolu, nebo pedál zcela uvolněn).

Tento raný model Disklavieru obsahoval zásadní funkce, které jsou od té doby součástí každého Disklavieru, jako jsou ovládání tempa, transpozice a možnost propojit s externími MIDI zařízeními.

Po krátké době byl model MX100A nahrazen modelem MX100B. Nejvýraznějším rozdílem byla barva LED displeje na řídící jednotce, která byla změněna z červené na zelenou.

Oba tyto modely (MX100A i MX100B) předcházely vzniku průmyslového standardu pro formát souborů skladeb, známého jako Standard MIDI File (SMF), který je používán dodnes. Z toho důvodu tyto první modely Disklavieru nahrávaly data ve vlastním patentovaném MIDI formátu Yamaha, známém jako E-SEQ. I když moderní Disklaviery nenahrávají data již ve formátu E-SEQ, tak tento starý typ formátu dat jsou schopny přečíst a dokonce dokáží konvertovat soubory E-SEQ do formátu SMF. Soubory se skladbami ve formátu E-SEQ byly ukládány na tzv. double-density (DD) 3 ½ palcové diskety.

Wagon Grand

Od roku 1989 začala Yamaha prodávat Disklavier systém v různých modelech klavírů (křídel), které byly v té době dostupné. Řídící jednotka vyžadovala poměrně objemný zdroj energie, který byl umístěn v 30” skříni na kolečkách, která byla často označovaná jako wagon. Tyto nástroje, které nemají formálnější označení modelu, se tak staly známými pod názvem Wagon Grand Disklavier.

Stejně jako modely MX100A&B, tak i Wagon Grand obsahoval kladívkové senzory. Nabízel také 16 stupňů rozeznání úrovně stisku pedálu, což byl zásadní krok vpřed ve vývoji tohoto typu nástroje. Stejně jako MX100A&B, tak i Wagon Grand nahrával data na DD diskety ve formátu E-SEQ.

Mark II a Mark IIXG

Na počátku a v první půlce 90. let byla představena řada speciálních a standardních modelů Disklavier. Nejpozoruhodnější byly systémy Mark II a Mark IIXG. Tyto byly k dispozici ve studiovém modelu pianina U1 a ve většině křídel různých velikostí.

Prvním z nich byl model Mark II, který debutoval v roce 1990. V případě pianinové verze byla řídící jednotka zabudována do skříně nástroje, stejně jako tomu bylo u modelů MX100A&B. Řídící jednotka však zde byla mnohem sofistikovanější a nabízela mnohem více možností v oblasti kopírování souborů skladeb, MIDI konfigurace atd. Nástroj nahrával na diskety typu DD ve formátu E-SEQ, avšak byl už schopen přehrávat soubory skladeb ve formátu SMF, známém jako typ 0.

Řídící jednotka Mark II pro křídla nebyla už typu wagon. Namísto toho byla pro tento nástroj navržena malá řídící jednotka, která se montovala pod klaviaturu.

Model Mark IIXG byl nástupcem modelu Mark II a byl uveden v roce 1992. Jeho řídící jednotka byla o něco menší, ale obsahovala mnoho nových funkcí, včetně:

• Vestavěný tónový generátor se 128 General MIDI (GM) zvuky a bicí sadou, stejně jako i rozšířenou sadou zvuků GM od Yamahy, známou pod označením XG.
• Vícestopé nahrávání.
• Nahrávání do formátu SMF typ 0.
• Přehrávání SMF souborů skladeb v obou formátech (typ 1 i typ 0).
• Podpora obou typů disket (DD i HD).
• Převod souborů s písněmi mezi formáty E-SEQ a SMF.
• Vestavěná paměť pro ukládání písní a skladeb.
• Více funkcí pro správu souborů s písněmi a skladbami.
• Vylepšená podpora MIDI integrace s počítači.
• Podpora pro následné aktualizace firmwaru.

V 90. letech bylo možné získat aktualizační sadu (upgrade kit), pomocí které bylo možné aktualizovat model Mark II na model Mark IIXG.

Disklaviery se Silent systémy

Během éry modelů Mark II a Mark IIXG byla představena spousta pianinových verzí Disklavieru (odvozených od modelu U1), které měly Silent systém. Silent systém reprezentovala tlumící kolejnice, která při aktivaci úder klávesy v celém rozsahu, avšak zabraňovala úderu kladívek do strun. Toto umožnilo klavíristům hrát na nástroj s použitím sluchátek a současně k tomu poslouchat pokročilé digitální klavírní samply.

Silent systém nebyl dostupný v modelech křídel až do uvedení modelu Disklavier PRO.

Disklavier PRO

Rok 1998 znamenal důležitý historický okamžik ve vývoji Disklavieru. Nový PRO Disklavier—s řídící jednotkou Mark IIXG—nabídl bezkonkurenční přesnost nahrávání a realističnost přehrávání.

Díky vylepšeným solenoidům a novému pohyblivému magnetickému senzoru a klávesovému senzoru serva byl Disklavier PRO nahrávat a přehrávat data ve vyšším rozlišení než běžná MIDI specifikace dovoluje.

Před modelem Disklavier PRO byly všechny modely Disklavieru určitým způsobem omezeny z pohledu dynamického rozsahu při přehrávání. Hřmící akordy byly přehrávány o něco jemněji a tiché pasáže byly naopak přehrávány o něco hlasitěji.

Disklavier PRO, byl naopak schopen reprodukovat celou škálu dynamiky—a to dáky 8krát vyššímu rozlišení než běžná MIDI data, záznamu rychlosti úhozu kladívky, rychlosti stisku a uvolňování klávesy – a to v rozlišení hodnot 0-1023. Nástroj využíval běžně nepoužívané povely MIDI kontrolérů v kombinaci s povely aftertouch (tlakové citlivosti) pro uložení větší hloubky rozlišení do standardního SMF souboru typu 0. Tato data s vysokým rozlišením byla nazývána extended precision (data s rozšířenou přesností) nebo XP data.

S uvedením modelu Disklavier PRO již nebyly pedály omezeny na 16 kroků, ale byly zaznamenávány v celé škále 0-127, čímž se využila výhoda plné granularity MIDI specifikace. Verze PRO dokonce zaznamenávala a přesně reprodukovala tzv. hlazené tóny, kdy se klávesy jemně hýbaly bez toho, aby kladívka udeřila do příslušných strun.

Disklavier PRO, který byl k dispozici pouze u křídel C3 (6’ 1”) a větších, vypadal navenek jako jakýkoli Mark IIXG Disklavier. Jeho ovládací panel nabízel stejné uživatelské funkce jako další Mark IIXG piana. Byl zde však jeden důležitý rozdíl. Mark IIXG PRO byl prvním křídlem řady Disklavier se Silent systémem.

Do tří let od samostatného představení modelu Disklavier PRO byla vydána aktualizace firmwaru, která přidala schopnost nahrávat a přehrávat MIDI data synchronizované přes MIDI Time Code (MTC). Při použití SMPTE/MTC převodníku bylo možné nahrávky Disklavieru PRO synchronizovat s videem pomocí časového kódu, který je průmyslovým standardem.

V roce 2002, vytvořila mezinárodní klavírní soutěž Minnesota International Piano-e-Competition historický milník v tom, že umožnila klavíristovi Yefimovi Bronfmanovi být členem poroty minnesotské soutěže z Japonska. Sonátové kolo této soutěže bylo zaznamenáváno na koncertní křídlo Disklavier PRO se synchronizovaným přenosem videa. Video a MIDI soubory s vystoupením byly nahrány na Internet a reprodukovány Bronfmanovi v Japonsku, kde se na soutěžní vystoupení díval na velké obrazovce a poslouchal je z koncertního křídla Disklavier.

Disklavier PRO 2000

Na oslavu 100. výročí prvního klavíru Yamaha představila firma Yamaha světu koncept klavíru, který ukazoval pozoruhodné budoucí možnosti. Tento klavír nesl označení Disklavier PRO 2000 a byl postaven na základě křídla C7 (7’ 6”) s instalovaným systémem Disklavier PRO. Skříň nástroje byla založena na moderním designu, nazývaném Neo.

Tento Disklavier PRO byl vizuálně pozoruhodný svým čirým akrylátovým sklem, rozděleným víkem a vestavěným počítačovým monitorem. Ve skutečnosti byl pod klavírem nainstalován počítač se systémem Windows 98, ke kterému byla připojena dotyková obrazovka, která byla umístěna na levé straně čirého stojanu na noty.

Tyto nástroje obsahovaly video-synchronizované vystoupení, software pro sledování notace s názvem Home Concert 2000 od TimeWarp Technologies a pokročilý generátor, který obsahoval vestavěný režim performance.

Bylo vyrobeno pouze 9 těchto nástrojů, které byly posléze prodány za cenu $333,000, což z nich činí nejdražší klavíry Yamaha všech dob.

Mark III

V roce 2002 Yamaha aktualizovala opět Disklavier a představila standardní Mark III Disklavier (dostupný v pianinu U1 a většině modelů křídel) a Mark III PRO, dostupný v klavírech C3 a větších.

Řídící jednotka a rozhraní Mark III byly téměř totožné s Mark IIXG. V případě standardních modelů bylo vylepšeno přehrávání. Pro zákazníky, kteří preferovali poslech na velmi nízkou hlasitost byly standardní modely schopny hrát tišeji, než jakýkoli předchozí standardní model. U standardních modelů byl také představen Silent systém.

V případě modelů Mark III PRO bylo zdvojnásobeno rozlišení pedálů při nahrávání, které nyní umožňovalo využít škálu hodnot 0-255.

Řídící jednotka modelů Mark III obsahovala něco nového: kromě tradiční disketové mechaniky také CD mechaniku. Účelem CD mechaniky nebylo nahrávání MIDI dat, ale přehrávání audio záznamů. V této souvislosti byly dostupné tři nové možnosti a funkce:

1. Audio-synchronizované nahrávání
   Tato funkce umožnila hrát spolu s audio nahrávkami a současně nahrávat klavírní part, který se automaticky synchronizoval pro následující přehrávání.
2. PianoSoft Plus nahrávky
   CD mechanika byla schopna přehrávat nový typ nahrávek, nazvaný PianoSoft Plus. PianoSoft Plus obsahovaly audio data s normálními nástroji a/nebo zpěvem jako levý kanál a MIDI data převedená do audio formátu jako pravý kanál. Během přehrávání byl Disklavier schopen inteligentně posálat audio data z levého kanálu do obou reproduktorů (levého i pravého) a dekódovat pravý audio kanál pro přehrávání v samotném pianu.
3. Smart PianoSoft nahrávky
   Funkce Smart PianoSoft umožnila umělcům provádět klavírní nahrávky, které rozšířily stávající audio CD. Nahrávka Smart PianoSoft se skládá ze dvou samostatných nahrávek: komerčního audio CD a MIDI nahrávek pro Disklavier na disketě. Obě tyto nahrávky jsou přehrávány v dokonalé synchronizaci na Disklavieru.

Mark IV

V roce 2004 byl představen model Mark IV. Standardní a PRO modely byly dostupné v křídlech C3 a větších. Vysoce kvalitní spotřebitelský model byl dostupný na křídle C2 (5’ 8”)a menších pianech.

Modely Mark IV přinesly řadu technických inovací, jak do standardních modelů, tak i do modelů PRO. Za zmínku stojí zvláště pak konstrukční změna kladívkových senzorů, které byly změněny z kovových závěrek na gray scale senzory, což umožnilo sledování pozice kladívka.

Modely PRO zaznamenávaly klávesy, kladívka a pedály se stejnou extra precizností jako předchozí modely řady PRO. Poprvé také standardní a spotřebitelské modely zaznamenávaly plné spektrum 127 hodnot pro una corda a sustain pedály. Pro standardní modely byl dostupný navíc záznam rychlosti uvolňování klávesy.

Kromě všech těchto technických vylepšení se sada funkcí Disklavieru výrazně rozšířila, včetně těchto funkcí:

• Bezdrátový ovladač, který se připojuje k Mark IV prostřednictvím soukromé wi-fi sítě.
• Ethernetový port, který umožňuje připojení Disklavieru na Internet a příjem streamovaných vystoupení prostřednictvím služby DisklavierRadio™. Tyto síťové možnosti zahrnují také přístup k aktualizaci firmwaru a vylepšení možností. (O mnoho let později tato propojovací funkce umožnila nástroji přijímat vysílání RemoteLive ze služby DisklavierTV™.)
• Interní harddisk s kapacitou 80GB.
• USB port pro připojení USB paměťových zařízení, jako třeba flash disku.
• USB port pro MIDI komunikaci.

O několik let později Yamaha vydala ovládací aplikaci pro Mark IV, které běží na iOS zařízeních (iPhone, iPod touch a iPad). Aplikace poskytuje přístup k nejčastěji používaným funkcím nástroje.

V roce 2006 představila Yamaha peer-to-peer připojovací technologii pro Mark IV, nazývanou RemoteLesson. RemoteLesson umožňuje propojit až čtyři Mark IV a E3 Disklaviery dohromady tak, že když na kterýkoli z nich zahrajete, tak současně zahrají také všechny vzdáleně připojené Disklaviery. Přestože tato funkce nebyla nikdy vydána pro obecnou veřejnost, tak byla používána pravidelně hudebními pedagogy a hudebními institucemi, které jsou aktivně zapojeny do programu Disklavier Education Network.

E3—1. generace

V roce 2006 představila Yamaha první generaci E3 Disklavieru v jednom pianinu (U1) a v křídlech C2 a menších. Ačkoli tato první generace využívala špičkové komponenty, byla navrhována jako nástroje levnější varianty na spotřebitelské úrovni, což zahrnovalo klávesový senzor založený na záznamovém systému a infračervené dálkové ovládání s nutností přímé viditelnosti.

Nástroj obsahoval všechny primární možnosti Disklavieru, které se v minulosti staly standardem, včetně základního nahrávání & přehrávání, video-synchronizované nahrávání a přístup na Internet například pro firmware a další aktualizace, DisklavierRadio a (později) DisklavierTV—. O několik let později vydala Yamaha ovládací aplikaci pro iPhone, iPod touch a iPad, která nabízela přístup k téměř všem uživatelským možnostem a funkcím nástroje.

Aktualizace DKC-850

V roce 2009 začala Yamaha nabízet vylepšenou řídící jednotku pro starší modely Disklavieru. Navenek je tato řídící jednotka identická s řídící jednotkou pro řadu E3 a nabízí stejné uživatelské možnosti a funkce, jako řídící jednotka pro řadu E3 (která nese označení DKC-800).

DKC-850 lze použít jako náhradu řídící jednotky pro Disklaviery Mark IIXG a Mark III, ať už verzí PRO i verzí, které nejsou řady PRO. Nemění se tím možnosti senzorů a solenoidů pro záznam a přehrávání v těchto dřívějších modelech Disklavierů, ale poskytuje uživatelský zážitek, který je téměř totožný s modely řady E3, včetně konektivity pro paměťová zařízení USB a přístup k pokročilým funkcím, jako například DisklavierRadio a DisklavierTV.

DKC-850 lze použít také jako přídavnou řídící jednotku pro Disklavier Mark II. V tomto případě se DKC-850 připojí k řídící jednotce Mark II pomocí MIDI kabelů. Kromě zapnutí staré řídící jednotky může uživatel tohoto staršího Disklavieru zcela ignorovat tuto starší řídící jednotku a využívat možností DKC-850 pro ovládání piana. Je však potřeba upozornit, že v tomto případě nejsou podporovány služby DisklavierRadio a DisklavierTV.

E3—2. generace

V roce 2012 nahradila Yamaha řadu Mark IV standardními a PRO verzemi řady E3. Standardní verze (kompletně s kladívkovými senzory) byla dostupná pro křídla C2 a menší. Všechna větší křídla (od modelu C3 výše) byla vybavena systémem PRO.

Přibližně ve stejné době, jalo představení druhé generace modelů E3 představila Yamaha nové možnosti a funkce pro Mark IV, E3 a DKC-850, nazvané DisklavierTV. Funkce DisklavierTV je postavena na technologii nazývané RemoteLive, která umožňuje živé vysílání a archivaci dat typu video, audio a Disklavier vystoupení (jako například MIDI dat). Připojením kompatibilního Disklavieru jak k Internetu, tak i k počítači, umožňuje majitelům nástrojů Disklavier sledovat a současně i poslouchat živé nebo archivní vystoupení, které jsou reprodukovány na jejich vlastním pianu, dokonce i když tato vystoupení obsahují různé nástroje a zpěv.

Představení druhé generace E3 se shodovalo s debutem nové série křídel s označením CX. Klavíry CX série jsou postaveny na designových principech, které byly předtím doménou koncertního křídla CFX – nástroje, který si svou cestu na koncertní pódia našel v roce 2010.

Klavíry řady CX byly výsledkem mnoha let výzkumu a vývoje. Nástroje mají zesílený zadní rám pro lepší podporu, čímž poskytují bohatý a rezonanční tón. Tyto nástroje obsahují nové, revoluční dráty použité pro výrobu strun a stejně tak kladívka mají svůj základ v těch, které se nacházejí v koncertním křídle CFX.

Řada Disklavier ENSPIRE dnes představuje vlajkovou loď klavírní technologie Yamaha, která v sobě kombinuje ten nejpokročilejší Disklavier systém s nejlepšími akustickými piany Yamaha.